jan@dyntera.com

SCREENFERNO
DYNTERNET
Fiskulet
Uměníčko
Nohill Bikes
instasvět
nástěnky
360

VSA


Copyright 2015

Visit Jan's profile on Pinterest.
 

Jan Dyntera - „Requiem for lost connection“
.
.

.
,
.
.

O tom, že i abstraktní fotografie může být krásná

Jan Dyntera se dlouhodobě zabývá fotografií. Vnímá ji jako svrchovanou estetickou vizuální formu a současně zkoumá, jak rozšířit její výrazové možnosti.
Výsledkem jeho hledání je i aktuální soubor abstraktních, či snad lépe řečeno abstrahovaných fotografií. Tvoří jej různě veliké geometrické obrazce, zřetelně připomínající konstruktivní abstraktní malířství. Geometrie v umění je vždy příznakem hledání řádu a jeho estetickým porušováním, ať už se jedná o vzájemné proporce či o napětí mezi jednotlivými plochami a jejich barevnou skladbou. V tomto smyslu dochází u Dyntery k zajímavým výsledkům, které tento racionální svět umění obohacují o pozoruhodné efekty.

Nicméně hrátky s plošnou geometrií ve fotografickém médiu, které směle konkurují či doplňují tradiční malířství, jsou pouze jednou vrstvou umělcovy práce. Tou druhou, svým způsobem zárodečnou, je vizuální pohyb v prostoru mediálních chyb, tak jak jej dokáží sofistikované grafické, zobrazovací či vyhledávací systémy. Autor se zmiňuje, že jde o koncept, který je evokován zobrazovacími chybami při výpadcích datového připojení při surfování na internetu. Obraz se z původní podoby rozpixeluje, rozpadne na monochromatické plochy. Dochází tak k jisté „dekonsrukci“ obrazu na minimální částečku, kdy původní vyfotografovaný jev zcela zmizí z vizuálního zřetele. Autor pak z těchto minimalistických barevných „chyb“ konstruuje novou realitu, která může, ale zdaleka nemusí, mít vazbu na „původní“ předlohu. Dochází tak pomocí systémových počítačových chyb k podobné situaci, k jaké docházelo v analogickém vizuálním módu u abstraktního malířství při jeho vzniku počátkem desátých let minulého století.

Nejde ovšem o závod, ani o dorovnávání pozic malířského a fotografického média, ale o rozšíření možností abstraktního estetického zobrazení jako takového, a v neposlední řadě o lehké upozornění na jistou šalebnost nekonečné záplavy fotografií a stejně nekonečnou potřebu estetického uchopení reality světa kolem nás.

Martin Dostál

____________________________________________________________________________________

Inflace vizuální informace jednadvacátého století

Nestalo se v lidských dějinách tolik významných technických pokroků, s globálním informačním dopadem, jako v posledních letech. Digitalizace a informační exploze plně vstoupila do našich životů jednadvacátého století. Bereme ji jako samozřejmost, jako běžnou součást života. Spoléháme se na pomoc nových technologií, na internetové připojení, na berličku vševědoucího rádce a okamžitého kamaráda, na on-lajnový interaktivní hydepark, který své brány nezavírá. Na vox populi v každé kapse. Na neustálý dohled boha mobilního signálu. Na nekonečný příval dat.

Žijeme v inflační době – tolik vizuálních informací kolem prostě nedokážeme plnohodnotně zpracovat, a ani si to v pravdě nezaslouží. Jsme přistiženi digitálním balastem v plenkách internetové gramotnosti a zahlcenosti. Co se stane, když nám selže připojení? Zkameníme? Zhloupneme? Zhoupneme se v bocích? Náš svět se stane plošší, šedivější? Nebo naopak barevnější?

Možná to všechno a ještě něco navíc. Ještě to, co nám reklama dnešní doby neustále omýlá. Jsme konečně svoji! Ano. Jsme odkázáni sami na sebe.

A cože to vlastně ztrácíme, spojení, víru nebo sebe?

Jan Dyntera