Inflace vizuální informace na prahu digitálního věku
Inflace vizuálních informací prudce narůstá s nástupem internetu 2.0 a digitalizací mobilní sítě. Z fotografií, událostí, prožitků a obrazových informací se stává běžná produkce, dostupná, zbytečná a zahoditelná. Morbidní a rádobyvtipné hříčky opanovaly informační éter. To co právě jíme je hrdina dne.
Z fotky se stává okamžik zobrazení na displeji, fotografie mívá, má jepičí život. Lehce ji konzumujeme a hned zahazujeme, nahrazuje ji okamžitě informace nová. Čtení se smrskává pouze na komentáře k obrazu, či jeho jednovětý doplněk - sdílej a zahoď - přejímáme cizí obrazomemy.
A adorujme je. Často v očekávání zpětné reakce na nás samé a naši nadprodukci digitálního datového balastu.
To co je peklo na rychlozobrazování, je ta okamžitá možnost ukázat všechno kolem. Kradené, nesmyslné, zmanipulované, pravdivé, lehké, těžké, lživé, snědené, dehonestující, privátní, jakékoliv čistě osobně neosobní. Samotný screen nenese žádnou zodpovědnost, je to jen okamžité nenáhodné nakupení barev, které se záhy mění a mizí. Nezůstává žádný otisk, pokud ho nevynoříme z hlubin digitálních skladu.
Je tak jednoduché propadnout "výhodám" digitálního světa. Je tak lákavé nechat se unášet vlnou voyerství, surfovat ve světě virtuálních obrazců, digitálních informací, brodit se bahnem dvouciferného balastu, konzumovat vše co je dostupné. Je tak opulentně všeobjímající nechat se vtáhnout do téměř posthumanistického moře ker mobilních odpadků. Na sítnici sítě jsme si všichni rovni.
Privátní prostor se díky internetu, mobilním sítím a jejich zobrazovacích prostředcích zcela proměnil. Jak jednou cokoli postujeme, již není cesty zpět - jedna vlastnost digitální informace to celkem jasně popisuje: nekonečná a nepřekonatelná duplikovatelnost. Jedinkrát uniklá informace jež může být a zpravidla bývá dostupná v milionech kopií. Komukoli kdo zrovna konzumuje.
Exploze zobrazování.
Degradace vizuální informace.
