Glitch. Dnes to znamená digitální chybu. Původně to ale byl slangový výraz pro kluzké místo — z jazyka radistů a elektroinženýrů – krátké, nevysvětlitelné selhání signálu, náhlý výpadek, kluzké místo v jinak plynulém přenosu. Místo, kde data uklouznou, na okamžik ztratí rovnováhu a vzápětí se zase postaví na nohy. Nic se nerozbije. Jen se to na vteřinu smekne.
More folklore, more! je výstava o takových místech, rozložená do dvou pater. V síni visí kresby a malby na papíře, které vznikají čtyřručně, ve dvou protichůdných režimech: Gabriel, kterému jsou čtyři, do obrazů vstupuje jako živel — gesto, škrt, přemalba, chaos, který nejde vzít zpět, protože papír nemá undo. Jan proti tomu (a zároveň spolu s tím) klade řád: ručně kreslený rastr, řádkové body oživující paměť CRT obrazovek, rozložený pixel, síť, která se snaží obraz podržet pohromadě. Ani jedna strana nevyhrává. Vzniká něco mezi — ornament digitálního věku, nová lidová tvorba, folklor chyby.
V suterénu, v trezoru bývalé spořitelny, má tentýž rastr dvacet metrů a stojí v ulici. Druhá část výstavy sleduje vznik a realizaci umělecké výmalby zdi v ulici Československého exilu v Praze Modřanech — od prvních návrhů předložených TSK přes vývoj finální podoby až po celou zeď vytištěnou v jednotném měřítku na dvacetimetrovém pásu papíru. Ten je natažený mezi dvěma trezorovými místnostmi, skrz mříže: návštěvník ho nikdy neuvidí vcelku najednou, jen po částech, mezi pruty — tak jako ho nikdy vcelku neuvidí ani kolemjdoucí u zdi samotné. A v barevné ploše, která na první pohled působí jako čistá abstrakce, je ukryt zašifrovaný vzkaz. Jaký a jak čitelný, výstava neprozrazuje.
více na: dyntera.cz, >kunstfabrik.cz</a> a mksck.cz
